První hudební krůčky absolvuje v 15 letech na kytaru pod průhlednou záminkou oblbování děvčat svou bravurní antibeglajtovou technikou a skřípavým zpěvem. První kapelu pod názvem Kondoři (od okamžiku jeho odchodu až do dneška už jen Trosky) zakládá v roce 1974, a to už jako banjista, který na tento nástroj ovšem ještě neumí vůbec nic. Následně (již s dobrem na krku) se v roce 1977 pokouší prorazit do BG kruhů (mezi své tehdejší vzory Zvonky a Chomouti) s málo úspěšnou skupinou "SB" (neměla dlouhé trvání a absolvovala cca 2 vystoupení). Poté v roce 1978 zahajuje velké tažení s pražskými Poutníky (předchůdci dnes již rovněž neexistujícího Blanketu), ve kterých se později potkává s dnešním ředitelem skupiny Fámy Petrem Kůsem. Poutníky opouští v roce 1982, aby se k nim ještě vrátil na 5 měsíců v roce 1985 a zúčastnil se s nimi poprvé jako soutěžící národního finále Porty. Mezitím hraje se skupinou Metr (název vznikl složením značek obou kapelních přibližovadel, tj. MErcedes a TRabant), která se v den jeho návratu k Poutníkům rozpadá, a se skupinou Utrejch. Od září 1985 nastupuje k poděbradské Oáze (resp. ke dvojici Janišš - Uher), kam přivádí i další 3 hudebníky z Prahy. V této sestavě zažívá svůj dá se říci bluegrassový boom a absolvuje nesčetně koncertů a festivalů včetně trojnásobné účasti na národním finále Porty v Plzni (1987, 1988 a 1989) a zájezdu na britské ostrovy v červenci 1989. V této době (1986 - 1988) spolupracuje i s plzeňskou skupinou CHBQ. Od skupiny Oáza je odejit těsně před revolucí (z nepolitických důvodů) a následně v roce 1990 zakládá vlastní Brigádu Petra Žižky, se kterou se vydává mimo jiné i do mnichovského Rattlesnake Salloonu a točí svou první LP desku "Fireball". Do Brigády angažuje posléze i tehdy 14letého Zbyňka Bureše, pozdějšího zakladatele a protagonistu skupiny Reliéf. Též nahrává pár dobrových mňouků na CD Taxmenů "Calamity Jane 1 a 2". Skupina Brigáda končí 1.1.1996 odchodem Zbyňka Bureše a mandolinisty Gerryho Kaisera právě k Reliéfu. Petr pak na několik let relaxuje a věnuje se rozmnožování velikosti a majetku své rodiny. Přitom stihne jednu sezónu (1999-2000) spolupracovat s rodinnou sešlostí svého dlouholetého přítele Petra Jaroše - Linda bandem, kde zdatně sekunduje coby křoví slibně se rozvíjející následnici Jakuba Třasáka, tehdy jedenáctileté houslistce Lindě Jarošové. Navíc je v roce 1999 (a to zcela nezaslouženě) jmenován do Dvorany slávy Banjo Jamboree v Kopidlně. Také využívá možnosti zapsat se na další CD nosiče, tentokrát pod taktovkou Mirka Hoffmanna a Zelenáčů (CD "Romantika starých kovbojů" a "Vyznání" odb(p)orného politika Petra Čermáka). Když je mu v únoru 2003 hozeno lano od Brzdařů, neváhá ani vteřinu, aby svůj předčasný hudební důchod rychle opustil.